Guerrilla Bob: divoká střílečka ve stylu Minigore

Představe si, že vás váš závistivý nejlepší kamarád zradí a nespravedlivě vás osočí ze zkorumpovanosti, díky čemuž vás vyhodí z armády. Přesně tak se musel cítit Bob kvůli svému bývalému nejlepšímu příteli Johnovi, a tak se rozhodl, že se mu pomstí a vystřílí jeho vojáky, pěkně jednoho po druhém. A stal se z něj Guerrilla Bob.

Nechte prst na spoušti
Myslím, že z úvodu článku je naprosto jasné, o co v této hře půjde – jednoduše musíte vystřílet všechny, které potkáte. Jedná se proto o takovou pěknou a chytlavou oddychovku, protože u ní nemusíte vůbec myslet – mapy jsou dokonce uzpůsobeny tak, že nemusíte řešit, kterým směrem se vydat – jednoduše jdete pořád rovně a střílíte (samozřejmě zde existují početná zákoutí, kde se schovávají různé power-upy).

Hra se ovládá klasicky pomocí dvou “kruhů”, z nichž pomocí levého se pohybujete a pomocí pravého střílíte. Kdo hrál hru Minigore, pochopí ihned (a ovládání není jedinou podobností). Na easy máte k dispozici devět životů resp. doutníků (na hard pouze čtyři), protože životy jsou zde reprezentovány právě doutníkem v levé části obrazovky. Pokaždé když vás trefí, tak kousek uhoří. Jakmile ztratíte všechny životy, musíte začít úplně od začátku – tedy hrát znovu všechny levely, které už jste dokončili (je jich dohromady sedm). Tento způsob mi přijde poněkud podivný, protože když vás zastřelí poslední voják na konci posledního levelu, musíte hrát celou hru odznovu. A to není fér.

K dispozici jsou hned tři zbraně, které můžete také vylepšovat – každá zbraň má tři úrovně. Jde o kulomet, raketomet a plamenomet. Jakkoli se můžou poslední dvě zbraně zdát lepší, ze zkušenosti vím, že tomu tak není – kulomet je prostě kulomet, zvlášť když je vylepšený na maximum. To samozřejmě neplatí, pokud máte perfektní mušku a dokážete se z raketometu trefit napoprvé. Zbraně se vylepšují tak, že prostě najdete příslušný power-up – pokud ho tedy minete, máte smůlu a budete muset používat nevylepšenou zbraň. Vyplatí se tedy hledat a procházet různá zákoutí.

Motorovka i buldozer
Nepřátelských vojáků je zde docela velké a rozmanité množství. Zatímco v prvních levelech budete potkávat “obyčejné chlápky” s pistolkou, později vás překvapí vrhači bomb nebo chlápci s plamenometem, kteří nečekaně vyběhnou zpoza rohu.

Skvělým prvkem hry jsou bossové, kterých je ve hře docela hodně a všichni jsou svým způsobem originální. Takový boss vás čeká na konci skoro každého levelu, takže si nechte v zásobě nějaké doutníky. Potkáte zde bosse s kulometem, s motorovku a dokonce budete muset utíkat i před buldozerem. Samozřejmě se zde nemohu nezmínit o posledním bossovi (vašem bývalém nejlepším kamarádovi) – nechci zde prozrazovat nějaké spoilery, ale určitě budete překvapeni. Takového bosse byste určitě nečekali.

Jakmile dokončíte všechny levely, odemče se vám “survival” mód, ve kterém nejde o nic jiného než přežít co nejdéle. Už to ale není taková zábava. Obecně o Guerrilla Bobovi platí, že zatímco má perfektní nápad, trošku ho kazí monotónnost, která už ke konci nabývá moc velkých rozměrů. A přiznejme si, sedm velice podobných levelů opravdu není moc.

Guerrilla Bob je propojen s high-score systémem, ale kupodivu nejde ani o OpenFeint, ani Plus+ – jde o naprosto nový systém Crystal, na který jsem si musel chvilku zvykat. Oproti ostatním ale nemá žádné lepší funkce a využijete ho pravděpodobně pouze pro achievementy, kterých je ve hře docela hodně.

Chceme více levelů!
Jak už jsme zmínil výše, Guerrilla Bob má skvělý nápad. Chodit s Bobem a střílet všechno, co se hýbe, je těžce návykové, ale jakmile budete hrát trošku déle, přestane vás to bavit – jednoduše proto, že levely velice podobné, ne-li skoro stejné. Chtělo by to trošku rozmanitosti. Co se týče grafiky a zvukových efektů, nelze hře vůbec nic vytknout. Grafika perfektní a Bobovy neustálé hlášky jsou také skvělé. V tomto ohledu se Guerrilla Bob opravdu povedl. Doufám, že se v dalších updatech tvůrci trošku vynasnaží a přidají do hry nový obsah.

Guerrilla Bob (2,39€) je hrou, která vás rychle chytne, ale také stejné rychle pustí. Zatímco perfektní grafika a hratelnost táhnou hru nahoru, monotónnost a krátkost hry její úroveň poněkud zbytečně snižují. Kvůli poněkud vyšší ceně nechám na vás, zda do hry investujete. Moje hodnocení: 70%.

Podobné články:

• Prosinec 17, 2009 – Soosiz: jednoduše nádherná skákačka
• Prosinec 23, 2009 – Castle Frenzy: braňte hrad před 3D invazí
• Leden 12, 2010 – Trenches: schovejte se do zákopu!
• Únor 3, 2010 – AppStore: videa z nejlepších herních novinek
• Prosinec 13, 2009 – Eliminate Pro: návyková FPS akce zdarma