Nahoru

MacBook Air 13″: slasti a strasti třináctipalcové šelmy

Recenze čtvrté generace MacBooku Air 13″ 2011 po několikaměsíčním používání. Jaký je nejtenčí třináctipalcový notebook s SSD a Sandy Bridge procesory od Apple?

Jedná se o 13″ verzi s i5 1,7GHz CPU s integrovanou grafickou kartou Intel HD3000, 4GB RAM a s 128GB SSD. Zde jsou zkušenosti a postřehy od počátečního impulsu, přes vybírání, až ke zkušenostem s poslední generací MacBooku Air 2011.

Na začátek chci jen ujasnit, že v případných komentářích rád pomůžu, nebudu však rozebírat, proč jsem zvolil Mac s OS X a proč ne BlinkPad XY123i s Linux Monachus/Windows Y. Druhým rokem jsem na Macu, protože mi jako uživateli vyhovuje a nemám potřebu být na jiném systému, který mi nevyhovuje (dříve Windows a Linux).

Jak jsem vůbec přišel na myšlenku pořídit si nový MacBook Air?

Vlastnil jsem MacBook White Unibody mid 2009. Ten v sobě ukrýval 2,26GHz Core 2 Duo procesor, upgradované RAM moduly na 4GB a 250GB pevný disk s 5400ot/min. I po nainstalování OS X Lion to byl rychlý a skvělý stroj. Vlastnil jsem ho skoro druhým rokem. Tak nějak jsem všude slyšel básnění o SSD discích a sledoval různé grafy a videa. Jako správný geek jsem byl nadšen. Tak co upgrade pevného disku na SSD disk? Jo, to by mohlo stát za to. Jenže při vybírání se objevily problémy. Ani OS X Lion neměl nativní podporu pro všechny SSD disky. I tak jsem to chtěl stále risknout. Baterie na MacBooku držela něco okolo 4 hodin práce, což bylo pořád slušné, vzhledem na stáří. SSD disk by jí také nepatrně ulehčil a zrychlil práci. Jenže ty ceny! Vůbec mi nevadilo, že bude mít SSD disk mnohem menší kapacitu, byl jsem rád, alespoň bych si udělal na disku pořádek a měl tam jen důležité věci. Bohužel i 64GB se mi zdálo málo. Knihovna iPhoto mi zabírá kolem 8GB, iTunes knihovna kolem 22GB, OS X Lion + iLife zabere kolem 15GB, aplikace budou mít 10-20GB a Dokumenty kolem 2GB. To vychází dost špatně pro 64GB SSD. Takže více. Nejmenší možnou variantu jsem viděl v 90GB verzích, které vycházeli kolem 4 tisíc korun.

Přemýšlel jsem dalších pár týdnů a najednou bum!, nové MacBooky Air 2011 jsou tu! Nové, výkonnější a úspornější procesory s architekturou Sandy Bridge, ne tolik výkonné GPU Intel HD 3000, podsvícená klávesnice, pěkná výdrž, rychlé SSD disky, novější displeje s velkým rozlišením, hliníkové tělo. V tu chvíli mě napadla myšlenka, jestli má ještě vůbec cenu upgradovat starší MacBook. Nakonec jsem došel k tomu, že nemá. MacBook jsem prodal a šel jsem si pro nový MacBook Air. A co mě k tomu nakonec přemluvilo? Prakticky velká část výše zmíněných věcí – podsvětlená klávesnice, větší výdrž, hliníkové tělo a hlavně váha, tloušťka a SSD disk…

Už delší dobu před koupí jsem se rozhodoval, jestli 11″, nebo 13″ verzi. Z internetu pochopíte ty základní rozdíly. Kromě obrazovek to je u 13″ verze ještě o něco rychlejší procesor – 1,7GHz (základní verze 11″ – 1,6GHz), SD slot pro paměťové karty a výdrž 7 hodin (5 hodin u 11″), váha 1,35kg (1,08kg u 11″) a samozřejmě ceny. Přechod byl z 13″ MacBooku. Bylo to opravdu těžké dilema. Nakonec jsem výběr omezil na vyšší verzi 11″ s 4GB RAM a 128GB SSD a základní 13″ se stejnou pamětí a diskem. Zbytek jsem nechal až na finální dojem na prodejně s tím, že cenu řešit nebudu a jeden model si vyberu. Zašel jsem tedy do iStyle prodejny, kde 11″ a 13″ verze byly vedle sebe. Začal jsem je tedy porovnávat a srovnávat. Po dlouhém rozhodování a zkoušení základních věcí jsem si vybral 13″ model. Působil na mě mnohem lépe, navíc jsem si řekl, že těch necelých 300gramů mi za tu výdrž stojí. A co jsem zpozoroval, při prohlížení úplně stejných obrázků a videí na obou verzích, 13″ verze má lepší podání barev – bylo to prostě znatelné a i prodavač mi dal za pravdu.

Po dlouhém „okecávání“ úvodu se konečně dostáváme k „okecávání“ vybalování. To byla dlouhá cesta, že?

Vybalování Apple produktů má v sobě zvláštní nádech, to prostě poznáte. Co nejmenší úhledné balení bez zbytečností, ale s maximální ohledem na pohodlí vašeho nového miláčka. První dojmy? Zapomeňte nyní na to, že jsem měl možnost si model osahat v prodejně. … „Jéé, to je krásně lehké“. „To je hliník? Vždyť je to tak krásný, příjemný a zároveň pevný materiál“. „Cože? Jak to jen mohli udělat tak tenké?“. Ano, uchvátí vás již při prvním držení. Jenže pak znovu a … zase. Přecházel jsem z plastového MacBooku, tak mé nadšení z hliníku prosím respektujte. Jako u každé elektroniky, nemohl jsem se dočkat nabití. Po 2 hodinách byl MacBook nabit a připraven. Otevřete víko, zapnete, a? Nastavujete nový OS X Lion. To přeskočím, včetně obnovy souborů z předchozího Liona. Už při kopírování souborů pocítíte, že motorem MacBooku bude přecijen onen SSD disk. Odezva je opravdu rychlá. Po obnově souborů a všeho ostatního přichází moment, co měl nastat před chvílí. Vypnutý MacBook zapínám a nestačím se divit, jak rychle začnou nabíhat položky v menubaru. Do 30 vteřin hotovo. Dobře, tak to máme víc jak o polovinu, oproti minulému MacBooku. Nechci hodnotit OS X Lion jako systém, ale chci zmínit jeho odezvu. Ta je oproti systému běžícím na pevném disku mnohem lepší, překvapivě. Dopomáhá tomu i 4GB RAM, které jsou podle mě na dnešní „klasicky používaný“ MacBook akorát. A pokud nestačí, swap na rychlý SSD disk často ani nepoznáte. To je i důvod, proč si majitelé s 2GB operační paměti moc nestěžují na její nedostatek.

A co dojmy z delšího používání MacBooku Air?

Pokusím se shrnout všechny zajímavé věci, jestli vás zajímá ještě něco jiného, dejte vědět v komentářích.

MacBook Air 13″ je už podle parametrů velmi lehký a tenký notebook. Opravdu je to ideální stroj na přenášení. První dny v batohu jsem měl neskutečné nervy, protože ať už jsem odkudkoliv odcházel, měl jsem pocit, že jsem MacBook ztratil. Opravdu, cestou jsem vždy rukou kontroloval spodní hranu, jestli Air v batohu opravdu je. Možná je to jen proto, že jsem předtím nosil více jak 2kg těžký MacBook White. Těch 1,35kg přece musím cítit, ne? Pokud však máte v batohu propisky, papíry a cca 1,5l pití, ze začátku si starosti zřejmě dělat budete – já je měl. Jenže tato starost se pak změní ve výhodu, MacBook Air je prostě lehký. A k druhém faktu - ach, ta tenkost. Opět než si zvyknete, bude pro vás manipulování a přenášení MacBooku něco úplně jiného. Do kapsy v batohu se lehce zasune a nepřekáží. Díky hliníkové konstrukci je dost pevný, takže ho trocha tlaku v batohu nerozhodí. Žádnou příjemnější elektroniku jsem v ruce dlouho nedržel. Pokud máte trošku špinavé ruce, ušpiníte si plast u vašeho notebooku, u MacBooku Air však ne. A pokud ho zázrakem ušpiníte, stejným zázrakem (spolu s vlhkým hadříkem) tu špínu odstraníte.

Praktické věci

Kromě rychlého čtení a zápisu se SSD od klasických pevných disků liší ještě nepohyblivými částmi. Co je na tom tak skvělého? SSD disk narozdíl od pevného disku neuslyšíte. A vzhledem k tomu, že Air nemá mechaniku, bude absolutně tichý. V zátěži samozřejmě uslyšíte větráček, ale i tak to není nepříjemný a velký hluk. Pokud máte jiný MacBook s pevným diskem někde položený a najednou rychle vstanete, uslyšíte cvaknutí disku. To zamená jediné, parkování čtecích hlav díky akcelerometru, aby nedošlo k poškození disku. SSD nic takového nepotřebuje. Tím můžou odpadnout i obavy některých lidí. Pokud uspíte MacBook a rychle ho hodíte do batohu, který hned hodíte na záda, může to jednou náhodou, nebo za čas, vyvolat nějakou tu poruchu disku. Znovu – s SSD diskem se vám to nestane, nehledě na to, že se Air uspí mnohokrát rychleji, což na cestách určitě také oceníte. A to je další praktická věc. Uspání a následné probuzení, stejně jako start a vypnutí systému je u Airu díky SSD disku rychlé. 30 vteřin zapnutí včetně aktivovaného Resume. [Resume je funkce Mac OS X Lion: „Nyní se ukončené aplikace otevřou přesně ve stavu, v jakém jste je opustili, takže můžete navázat tam, kde jste přestali. A pokud si nainstalujete softwarové aktualizace, nemusíte již svou práci ukládat, ukončovat aplikace ani nic nastavovat. Díky funkci Resume můžete restartovat Mac a vrátit se k tomu, co jste dělali. Všechny aplikace budou přesně v tom stavu, v jakém jste je před tím zanechali.“] Vypnutí v řádu několika vteřin včetně Resume. Uspání a probouzení je otázka tak 1-2 vteřin.

Určitě oceníte čtyři černé plastové nožičky na spodní straně. Když jsem dřívě pokládal MacBook, plochá spodní hrana se ráda dřela o jakékoliv malé nečistoty. A abyste si nemysleli, že chyby u Apple neuznám, tady je, nožičky dělají ostatní výrobci notebooků příšerně dlouho a i když to možná kazí design, je to věc dobrá – díky bohu za to, že je MacBook Air už má! Nožičky nadzvednou notebook jen o trošku a jsou symetrické, takže Air lehce plave nad podložkou. Zkosení MacBooku je příjemné, u displeje je hrana největší a směrem k vám se snižuje, takže to připomíná nadzdvihlou klávesnici, na které se (alespoň mě) píše dobře. A oproti většině MacBooků i ostatních notebooků při psaní neryjí hrany nejbližší části do rukou, což dokážete po delším psaní ocenit. A když už jsme u klávesnice, tak tu musím vyzdvihnout. Klasicky tichá, velká a pohodlná „macbookovská“ klávesnice. A co je na ní nejlepší? Samozřejmě, že podsvětlení. Airy se vrací ke kořenům a tak poslední revize MacBooků Air mají opět podsvětlenou klávesnici, což chválím. Moje „podsvětlená“ je tato první a od teď říkám: „jakmile jí jednou vyzkoušíte, nebudete chtít jinou.“ Podsvětlení můžete nastavovat v jednotlivých stupních jako podsvětlení displeje a jeho ovládání najdete pod klávesami F5 a F6. Klávesnice je propojená s čidlem osvětlení (které v dalším odstavci zmíním). Pokud čidlo snímá dostatečně velké okolní světlo, nedovolí vám zapnout podsvětlení klávesnice. Skleněný trackpad zapuštěný do hliníkového těla chci zmínit jen jako stálý ethalon Apple, nic lepšího jen tak nenajdete.

Co displej?

Již při výběru mezi 11″ a 13″ verzí jsem viděl znatelný rozdíl. MacBook Air 13″ má podstatně lepší barvy než 11″ Air, což mi pak po okouknutí potvrdil i překvapený prodavač. Jeho jas je dostatečně silný, na přímém slunci to je o něco horší, protože je displej lesklý. A že je lesklý mu musím vyčíst, protože hadříky otírat nanesený prach na displeji je otravné a bohužel docela časté. Rozlišení je další věc, co dělá displeje Airů něčím vyjímečným (zatím). U 13″ verze to je 1440×900 a u 11″ verze 1366×768. Na vyšší rozlišení se vejde více informací, větší okna apod. Někomu to však může být na obtíž, písmo je docela malé, ovšem s tím lze vždy něco dělat – změna na nižší rozlišení, přibližování obrazovky, změna písem, asistivní funkce OS X apod.

A co pozorovací úhly? Pokud se na displej dívá více lidí, čili koukají ze stran, není žádný problém, displej je vidět docela pěkně, stejně jako při rozumném pohledu zezhora. Problém nastává při koukání hodně „zespodu“, to už se barvy dost mění – ale od toho máme přeci pohyblivý kloub pod displejem, ne? Takže to neberte jako problém, displej je jinak dobře podsvícený s pěknými barvami. Kdykoliv ho ještě můžete upravit k obrazu svému (jste třeba grafik) v systémovém nastavení OS X. Bonusem displeje je automatické podsvětlení, které známe z iOS zařízeních. Pro mě však není dokonalé. Pokud přecházíte mezi pokoji s vypnutým a zapnutým světlem, jas se hezky automaticky upraví a vaše oči budou spokojené. Horší to je v případě, že se okolní osvětlení mění jen nepatrně. Nejvíce to pocítíte při psaní a čtení textu, kdy to nejen otravuje, ale bolí z toho oči (alespoň mě). Stačí být kousek od okna a občas se trochu pootočit při sezení/ležení, senzor okamžitě pocítí nepatrnou změnu a hraje si s podsvětlením jak s ekvalizérem. Důvod je podle mě citlivost snímače okolního osvětlení. Kdyby byl méně citlivý, nebylo by to tak nepříjemné. Samozřejmě v nastavení můžete automatické podsvětlení vypnout, ale je škoda, že to nefunguje tak dobře, jako na iOS hardware. Jako u ostatních MacBooků, i displej Airu a celou jeho horní část notebooku chrání při zavírání víka černý plastový proužek na krajích, aby displej nedosedl na klávesnici. Pokud se ptáte na pevnost horní části – je samozřejmě také z hliníku a mnohem pevnější, než u jakéhokoliv plastového notebooku.




Co porty?

Jelikož se jedná o tenké zařízení na přenášení, nemá jich mnoho. Dvojice USB portů 2.0, jeden audio jack (který má v sobě i druhý kanál pro mikrofon), ThunderBolt port a u 13″ verze čtečku SD karet. Už teď vidím milion myšlenek, proč to nemá 4x USB, ethernet, FireWire, HDMI a další. No hlavně proto, že je to zařízení na přenášení a díky „jen pár portům“ může být tak tenké a lehké. A také z části proto, že Apple pak vydělá na redukcích z ThunderBolt portu na VGA/DVI a HDMI (I když třeba nové Mac Mini 2010 a 2011 HDMI mají).

A ptáte se, jak to tedy dělám, když je to můj hlavní stroj? Přijdu s MacBookem domů. Připojím MagSafe konektor, audio jack od reproduktorů, jedno USB a externí displej přes ThunderBolt (MiniDisplay port). A jen jedno USB? Nenechte se zmást, mám k MacBooku připojeno více jak 10 zařízení, ale místo fňukání nad USB porty jsem si koupil USB hub. Stojí pár korun. Je s napájením, takže na něj mám připojeny dva externí disky, dva iPhony, klávesnici, reciever pro bezdrátovou myš, lampičku, čtečku karet a ještě mám volné místo na další USB zařízení. A upřímně, na cestách, v posteli, či kdekoliv jinde, jsem více jak dvojici USB portů stejně nepotřeboval. Jako jasnou nevýhodu vidím v rozmístění portů. Na levé straně je MagSafe konektor s jedním USB a jack konektorem a na pravé straně je ThunderBolt port, druhé USB a u 13″ verze i čtečka SD karet. Pokud tedy používáte MacBook na externím displeji a použijete ještě nějaký port na levé straně, je docela nepříjemné „vykukování“ kabelů z obou stran MacBooku. Je to ovšem dáno tenkým tělem, více portů by se na jednu stranu zřejmě nevešlo. Problém může nastat také s ethernet portem. Díky tenkému tělu Airu se tam prostě nevešel. Jenže já ho občas potřebuji. Chtěl jsem koupit originální Apple redukci USB – ethernet, ale nikde nebyla skladem. Risknul jsem tedy levnější a neznačkovou redukci a funguje dokonale. Aby nepřekážela u tenkého Airu při práci, připojím ji přes dlouhý USB kabel a pak k ethernetu až na zemi.

Jak je na tom výkon?

Zřejmě nejtěžší otázka k zodpovězení. Osobně jsem se nikdy nehnal za co nejvyšším taktem CPU, ale hodnotil jsem počítač jako celek. Rychlé SSD vám totiž při práci a hrách pomůže více, než rychlejší procesor. Samozřejmě na střih videa, který zpracovává procesor, je rychlejší CPU lepší. Ovšem to, co na naženete na pár minutách při střihu a podobných činnostech, pro mě není killer-feature. Navíc při kopírování a upravování videí čas rychle naženete zpět díky SSD. A že nejsou CPU v MacBooku Air 2011 výkonné? Omyl, tyhle malé úsporné mršky se totiž dokáží díky TurboBoost technologii rychle přetaktovat. U 13″ verze je 1,7GHz i5 procesor, který díky TurboBoostu dokáže atakovat hodnoty 2,7GHz (max single-core turbo)! U 11″ verze to je o trochu méně, 1,6GHz i5 procesor se dokáže díky TurboBoost vyšplhat až na 2,3GHz pro jedno jádro a přes 2GHz u dvou jader. Zajímavý článek o TurboBoost v Sandy Bridge procesorech nových Airů si můžete přečíst na serveru AnandTech. V těle MacBooku Air 13″ by měl tepat tento i5 procesor.

K CPU a ostatním součástem počítače se váže i teplota komponentů. Při psaní/čtení se dostanete na 50° na CPU, při prohlížení webu tak na 54° až 60°+ na příjemnou teplotou na těle Airu. Když s Airem ulehnete do peřin, které Air obklopují, teploty se samozřejmě zvýší, naštěstí ne razantně. Platí jendoduché pravidlo „velká zátež po delší dobu = větší teplota“ a to i díky hliníkovému tělu. Po intenzivním používání jsem na vysokou teplotu narazil až poté, co jsem začal hrát hry bez externího displeje. Delší dobu totiž máte vysokou zátěž procesoru a ten za čas zahřeje hliníkové tělo včetně kláves přibližně od ESC až po klávesu „F“. Není to tak, že by se na klávesnici nedala udržet ruka a spálili byste se, je však docela horká a příjemné to není. Topí pak i spodní část, při hrách však počítáč nedávám na klín, takže to nevidím jako problém. Při běžné práci je Air vcelku vlažný.

Pokud vybíráte notebook podle taktu CPU, Air si zřejmě nevyberete. Jestli budete chtít výkonný stroj na cesty i na doma a zvážíte všechny výhody a nevýhody, Air bude určitě jednou z nejlepších možností.

Pokud plánujete používat zavřený MacBook Air + připojení na externí displej, žádné zklamání vás nečeká. OS X si s tím bez problémů poradí a ani žádné přehřívání se nekoná. Teploty o pár stupňů sice stoupnou, nejedná se však o nic razantního. Při hraní her se Air zapotí, přes 90° na CPU je obvyklé a není to nic, čeho byste se měli obávat. Větráček to také zvládne a konečně ho taky uslyšíte, občas i se svým maximem 6200rpm.

Co se týče výkonu Airu ve hrách, integrovaná grafická karta nijak nevyniká. Jedná se o Intel HD3000 se sdílenou pamětí s 384 MB DDR3 SDRAM. Pouze 11″ model Airu s 2GB RAM obsahuje čip s 256MB sdílenou pamětí. Air rozhodně není na špičkové hry, ale bez problémů si na něm zahrajete (mám vyzkoušeno) hry z Mac App Store jako Mafii, Modern Combat: Domination, Asphalt6: Adrenaline, Real Racing 2, Trine, Star Front apod. Takže o nějaké ty pěkné hry také není nouze.

Baterie,

aneb dlouho očekávaná otázka a brouk v hlavě.

Deklarovaná výdrž MacBooku Air 13″ je 7 hodin, což je jeden z hlavních argumentů pro pořízení třináctipalcové verze, jedenáctipalcový Air má udávanou výdrž 5 hodin. Na Air jsem přecházel z MacBooku White Unibody, který jsem šikovným používáním dokázal i po dvou letech udržet pracovat 3-4 hodiny. Po koupi Airu jsem se ho rozhodl nešetřit a naložit mu nějakou tu zátěž. Systém už jsem měl připravený k používání se všemi možnými aplikacemi pro mé použití. K mému překvapení jsem se po několika prvních testováních baterie dostal na cca 4 hodiny. Ano, první chvíle zklamání. Nehodlal jsem to však vzdát a následujících pár cyklů baterie jsem MacBook sledoval.

Nejdříve chci zmínit dva detaily, díky kterým se baterie vyčerpá trochu rychleji. Je to překvapivě flash (Chrome 16) a automatické podsvětlení. Flash není v Airu defaultně nainstalovaný a automatické podsvětlení lze vypnout, což také doporučuji. No a jak jsem se dostal k nízké výdrži? Jednoduše, Air jsem nešetřil. Až po čase mi došlo, že mu vlastně nedávám moc šancí dostat ze sebe maximum. Jas na 90%, stahování přes Wi-Fi, k tomu Mail, internet, flash videa z YouTube, sociální služby, Mobile Backups, nenažrané iTunes a dost aktivních utilit z menubaru. To je pak jasné, že nemohu atakovat hranici 7 hodin.

Z dalšího sledování jsem zjistil, že to s výdrží není zase tak špatné.

Popis jednoho testování:

spuštěno: Mail, iTunes, Chrome, Movist, Activity Monitor a Twitter klient. V menubaru iStat, Dropbox apod.

  • 19:28 odpojení Airu od napájení – 100% baterie, jas 50%, klávesnice 0%
  • 21:15 – 69% baterie, jas 50%, zapnutí klávesnice na 25%
  • 22:50 – 46% baterie, zapnutí jasu na 70%, klávesnice 0%
  • 23:04 – 38% baterie, zapnutí jasu na 100%, klávesnice 0%, sledování 480p videa přes Movist.
  • 23:33 – 27% baterie, jas 100%, zapnutí klávesnice 100%
  • 0:20 – vypínám MacBook s 1% baterie.

To odpovídá 5 hodinové výdrži, ovšem od 46% baterie jsem začal zvyšovat spotřebu jasem displeje i klávesnice. Pokud bych zůstal na 50% a nějakém nízším osvětlení klávesnice, Air by klidně ještě nějakou tu hodinu vydržel. Takové extrémy, jako minimální podsvětlení, vypnutí Wi-Fi a pouze nějaké psaní a upravování textu dělat nebudu, ale dovolím si tvrdit, že by pak Air dokázal hranici 7 hodin i překročit. S lehkým podsvětlením a prací – to co dělá 90% uživatelů – internet přes Wi-Fi, mail, chat, twitter, psaní, seriály a filmy, se dostanete na reálných 5-6 hodin, což je podle mě pěkná hodnota. Udáváných 7 hodin dosáhnete zřejmě jen s prohlížením webu a mailu na Wi-Fi a šetřením podsvětlení, CPU a RAM nepouštěním dalších zbytečných programů.

Nejméně oblíbenou kapitolou je cena MacBooku Air. U 11″ verzí to je 23 490,00 Kč a 27 990,00 Kč a u 13″ verzí to je 30 490,00 Kč a 37 490,00 Kč. Detailní porovnání cen a parametrů je na obrázku:

Zdroj obrázku – Apple.com (ceny jsou stejné i u ostatních českých resellerů)

A záveřečné shrnutí?

Co na MacBooku Air 13″ miluji:

  • podsvícenou klávesnici
  • vysoké rozlišení displeje
  • výdrž baterie
  • hliník, z kterého je MacBook vyroben
  • přenášení – tenké tělo spolu s nízkou hmotností
  • ohromnou rychlost systému na SSD
  • probouzení a uspávání systému (díky SSD)
  • absolutní ticho při práci (pokud neděláte úlohy náročné na CPU a neroztočí se vetřáček)
  • design

Co na MacBooku Air 13″ nesnáším:

  • rozmístění portů kvůli nízkému tělu (jack + USB na jedné straně a thunderbolt a USB na straně druhé)
  • SD karta po zasunutí do čtečky v MacBooku vykukuje přesně o 1cm ven
  • cena (ano, nesnáším to, ale zároveň s tím dokážu žít)
  • automatický jas displeje (lze vypnout v nastavení, ale tu funkci bych chtěl zapnutou a stejně dobrou jako na iOS)

A s čím dokážu žít, ale někomu to může vadit:

  • lesklý displej
  • ethernet pouze přes USB redukci
  • nemožnost upgradovat RAM a SSD
  • cena (ano, píšu to podruhé, ano, nesnáším to, ale zároveň s tím dokážu žít)
  • optická mechanika (za pár měsíců jsem měl potřebu ji použít jen jednou)
  • nelze zapnout podsvícení klávesnice, pokud na MacBook svítí světlo (je to logické a funguje to dobře, pokud je jen trochu méně světla, systém zapnutí povolí)
  • malá kapacita SSD disku
  • úhel otevření víka
  • cca 2mm „rámeček“ nevyužité obrazovky ze všech stran (mezi tím, kde končí displej a začíná hliník. Když jsem se na to díval delší dobu, přišlo mi to společně s černým plastovým rámečkem okolo hran vrchní strany jako docela hezký „design“, nicméně to vadí při čistění displeje od prachu a určitě se najde někdo, komu to bude vadit)

Všechny fotografie MacBooku Air 13″ jsem dal do galerie na Flickru, kde jsou fotky i ve vyšším rozlišení.

Zeptal jsem se také několika majitelů Airu a zde jsou jejich odpovědi: